... někdy je těžké říct "ANO"

volné pokračování ---> http://kristinad.signaly.cz/0809/nekdy-je-tezke-rict

.... souhlasím, někdy je těžké říct "ANO" někdy až moc těžké, ale na druhou stranu si musíme dodat odvahu těmito otázkami

PROČ ho neříct??

PROČ to prostě neříct tak jak to cítíme??

> možná se vyčlením, ale aspoň se nepřetvařuji, neříkám nic jinak než myslím a jednám férově jak se svým okolím, tak se svým svědomím 

> byla doba kdy jsem to taky nedokázala... věřejně se přiznat k víře... a v té době se začal odehrávat tento můj... podstatně dost důležitý kousek života

Je léto 2006 asi tak po třech letech či více jsem se přihlásila na chaloupku.. tábor s bandou lidí od "Prokopa" a jelikož pravidelně do kostela nechodím -spíž vůbec- řeknu si, že když se odjíždí v pondělí tak si v neděli zajdu do kostela, abych všechny ti lidičky viděla už tam, jenže... ta mše, ta .. to prostě bylo něco naprosto úžasného.. taková krása,... úplně maximálně jsem cítila boží lásku (snad měli "tam nahoře" radost, že jsem se ukázala v kostele a tak to bylo hodně intenzivní), tu radost,... myslela jsem, že se každou chvíli rozletím jak jsem byly tím vším "přeplněná"... ale to se teda naštěstí(?) nestalo, ale celou tu mši jsem prožila jako v transu, vše jsme viděla a cítila jinak a vduchu jsem si tloukla do hlavy: proč nechodíš do kostela pořád??

A od té doby chodím do kostela pravidelně.. poprvé jsem byla na všech svátečních mších.. např. do té doby jsem ani jednou nebyla v kostele na svátky velikonoční (taky něco úžasného), ale prostě jsem nesmírně ráda, že jsem tenkrát na tu mši šla a že mi Bůh otevřel oči...

teď už se dokážu i věřejně přiznat k víře, dohadovat se a prosazovat si svůj názor (ale ne nijak tvrdě).. a jsem za to ráda, za to že už vidím svět jinak, za to že mnohé vnímám jinak a ještě za hodně dalších.....