Óda na ledničku

Aby jste neřekli, že píše jenom depresivní básně, přidávám jednu z jiného soudku. Tohle vzniklo v podstatě na zakázku a při tom úplně náhodou. Při jedné debatě s kamarádem jsem se dostali k nápapu napsat "Ódu na ledničku". Mě se ten nápad zalíbil a s kombinací toho, že mi bylo řečeno, že to nezvládnu napsat... vzniklo ... no jen si to přečtěte, co vzniklo :) 

ÓDA NA LEDNIČKU

Když je mi úzko, když mám strach.

Když mě přátele zradí a hlavně když mám hlad.

Jsi tu ty – lednička

Světlo tvé je světlo mého majáku,

Ty nedovolíš, abych klesl na kolena.

Dáváš mi novou naději i energii do dalších dní.

Prosvětlíš tmu, zaženeš šeď všedních chvil.

Ó, jak jsi krásná – když jsi plná.

Ó, jak mám tě rád, když smím si z tebe jídlo brát.

Ani nevíš jak miluji tě,

ty jediná znáš všechny moje chutě.

U tvých dveří se klepu

a podlamují se mi kolena.

Jsem nedočkav, užívám si tu chvíli

než trhnu dveřmi a nechám se zaplavit

světlem tvého nitra.

Nechci se o tebe dělit,

nechci, aby někdo jiný tvé dveře otvíral.

Nechci, aby k tobě jiný chodil,

nechci, aby si od tebe někdo jiný energii bral.